Jen málokoho překvapí, že ti nejtalentovanější věnují nejvíce času vylepšování své hry a to co nejefektivněji. Není tajemstvím, že abyste v něčem excelovali, musíte se tomu věnovat často a opakovaně, zejména v oblastech, kde vaše konkurence činí totéž. Poker spadá do právě takových oblastí a je velice těžké, udržet se na špici, protože časová náročnost má za následek konflikt mezi zájmem o zlepšení naší hry a naším životem mimo poker. Navíc část naší konkurence má pouze pár aktivit kromě pokeru, a to jim umožňuje věnovat se hře naplno, což je výhoda oproti nám, kteří máme více povinností.
(zdroj: 2+2 původní autor: Bond18) Přehled všech článků zde: MP Navigator
Zbavte se omezujících předsudků
Čeho si spousta lidí není vědoma, je jejich potenciál. Obecně předpokládáme, že jsme přirozeně nadaní na konkrétní aktivity a naše schopnost učit se v jiných oblastech je limitována geny, zdroji informací, příležitostmi či naší nezájmem. Výsledkem dlouholetého sociálního podmiňování je, že nám byly vštípeny tzv. "omezující předsudky": pochybnosti, o našich vlastních schopnostech založené na našich zkušenostech, sociálním učení a zpětné vazbě od našich blízkých. Tyto předsudky jsou zvláště škodlivé těm, kteří nejsou příliš úspěšní : když jste úspěšní v jedné oblasti, jak si můžete myslet, že byste mohli být úspěšní i v něčem jiném? Často jsme přesvědčeni, že jsme schopní jen v tom, čemu se věnujeme, a jen někteří z nás jsou natolik sebejistí a ambiciózní, aby uvěřili, že mohou být úspěšní v jiné oblasti s tak velikou konkurencí. Pravdou však je, že máme téměř neomezený potenciál a možnosti. Poslední roky jsem sledoval jak jsou mé vlastní předsudky překonávány, že nyní vím, že nic není nemožné.
Samozřejmě vše spadá pod rámec reality. Je mi 25 a měřím 185cm. Nezáleží, jak tvrdě budu trénovat a nikdy nebudu centerem v NBA. Jsem však schopný stát se velmi dobrým basketbalistou, i když nemám dost talentu od přírody. Většina lidí předpokládá, že úspěch je velmi úzce spjat s nadáním, ale ukazuje se, že talent je často pouhou iluzí. Opravdová příčina úspěchu tkví v tréninku, v hodinách a hodinách tréninku. Malcolm Gladwell ve svém mistrovském díle Outliers ("Odlehlé hodnoty") píše:
Téměř po generace se psychologové celého světa zabývali otázkou, o které byste řekli, že byla již dávno zodpovězena. Otázka zní: Existuje něco jako vrozený talent? Pochopitelnou odpovědí je ano. Ne každý hokejista narozený v lednu to dotáhne na profesionální úroveň. Jenom někteří - ti přirozeně talentovaní. Úspěch = talent + příprava. Problém je, že čím blíže zkoumali psychologové kariéry nadaných, tím více se zdálo, že vrozený talent hraje menší roli než příprava.
Ukázkou „A" v tomto sporu je studie ze začátku devadesátých let minulého století psychologa K. Anderse Ericssona a jeho dvou kolegů z Berlínské Akademie Hudby. S pomocí profesorů akademie, rozdělili školní houslisty do tří skupin. V první skupině byly hvězdy, studenti, s potenciálem stát se světovými sólisty. Ve druhé skupině byli houslisté považovaní za dobré. Ve třetí skupině byli studenti, kteří pravděpodobně nebudou hrát profesionálně a budou se věnovat výuce ve veřejném vzdělávání. Všem houslistům byla položena stejná otázka: V průběhu celé vaší kariéry, od doby co jste do rukou vzali housle, kolik hodin jste nacvičili?
Všichni studenti začali hrát přibližně ve stejném věku, okolo pěti let. V prvních letech věnovali všichni nácviku přibližně stejné množství času: okolo 2-3 hodin týdně. Ale když žáci dosáhli věku okolo osmi let, začali se objevovat velké rozdíly. Studenti kteří byli nejlepší ve třídě, cvičili více než kdokoliv jiný: šest hodin týdně ve věku devíti let, osm hodin týdně ve věku dvanácti let, šestnáct hodin týdně ve věku čtrnácti let a více a více, až když jim bylo dvacet, cvičili přes 30 hodin týdně. Ve dvaceti letech, měli za sebou nejlepší hudebníci deset tisíc hodin tréninku. Pro porovnání studenti z druhé skupiny měli natrénováno osm tisíc hodin a budoucí učitelé jen něco přes čtyři tisíce hodin.
Ericsson a jeho kolegové porovnali amatérské pianisty a profesionály. Stejný postup. Amatéři nikdy netrénovali více než zhruba tři hodiny týdně a ve dvaceti letech měli nahráno dva tisíce hodin. Naproti tomu profesionálové stupňovali svůj trénink každým rokem a do dvaceti let natrénovali deset tisíc hodin, stejně jako houslisté.
Nápadné na Ericssonově studii je, že se jemu a jeho kolegům nepodařilo najít žádného "přirozeně nadaného" hudebníka, který by se bez námahy a množství tréninku, dostal na špici. Stejně tak nenašli žádné "grinds" (dříče), lidi, kteří na sobě pracují víc něž kdokoliv jiný, a stále se nedostali do popředí. Jejich výzkum naznačuje, že pokud je hudebník schopný natolik, aby se dostal do elitní hudební školy, jedinou věcí která ho liší od ostatních je jak tvrdě trénuje. Tak to je. A co víc ti, kteří jsou na špici, necvičí jenom více či mnohem více než kdokoliv jiný. Oni cvičí mnohem, mnohem více.
Představa, že vynikající výsledky při plnění složitého úkolu vyžadují pouze minimum času, se znovu a znovu objevuje ve vědeckých studiích. Ve skutečnosti se výzkumníci shodli na tom, co nazývají magickým číslem opravdového mistrovství: deset tisíc hodin.
Nebo jak řekl velikán Charlie Parker: "Ovládněte nástroj, ovládněte hudbu, pak zapomeňte na všechny ty s***** a hrajte". Nezbytnou úlohu sehrává hledání motivace k tréninku, disciplíně, abychom vše mohli důsledně dotáhnou do konce, a hledání metod, jak využít náš čas co nejefektivněji. Čas je náš nejcennější a nejdůležitější prostředek. Zabralo mi to roky cviku dosáhnout méně temperamentní povahy, ale jedna věc ve mě stále probouzí vztek - když někdo mrhá mým časem, protože vím jak je cenný a už mi ho nikdo nevrátí.
Pracovní morálka a čas
Naučit se vážit si grindění vyžaduje přeprogramování našeho sociálního podmiňován. V době techniky jsme si zvykly získávat věci jak hmotné, tak informativní, velmi snadno bez mrhání naším časem a prostředky. Abyste mohli dosáhnout mistrovství, musíte se naučit nereagovat na krátkodobé a neustále přemýšlet o tom, co je pro vás nejlepší dlouhodobě. Musíte se naučit vážit si grindění, nebo jak rapper 50 Cent říká "Většina lidí se neumí vypořádat s nudou. To znamená, že se nemohou věnovat jedné věci, než v ní nebudou dobří, a diví se, že jsou nešťastní " Cituji „The 50th Law" (50. Zákon), knihu o důležitosti etiky práce:
Jakmile dosáhneme určité úrovně mistrovství, vidíme, že jsou před námi ještě vyšší úrovně a výzvy. Pokud jsme disciplinovaní a trpěliví, postupujeme vpřed. Na každé další úrovni na nás čekají nové radosti a postřehy, o kterých jsme ani netušili, když jsme začínali. Můžeme to dotáhnout jak daleko chceme - v každé lidské činnosti existuje vždy vyšší úroveň, po které můžeme toužit.
Po tisíce let byl tento koncept učení základní součástí praktických vědomostí. Byl zakotven v koncepci osvojování řemesel. Lidské přežití záviselo na výrobě nástrojů, stavbě budov atd. Aby se člověku dařilo dobře, musel si osvojit řemeslo, trávením spousty let jako učeň, postupující krok za krokem. S vynálezem knihtisku a knih, které mohly být šířeny, se disciplína a trpělivost uplatňovala při vzdělávání - formálně získávání poznatků . Ti kteří se prohlašovali za posedlé učením, bez let střádání poznatků, byli považováni za šarlatány a setkávali se s pohrdáním.
Dnes jsme však dosáhli nebezpečného bodu, kdy základní poznatky bývají opomíjeny. Velkou měrou se na tom podílejí nové technologie. Všichni si uvědomujeme, jaké výhody a možnosti nám to přináší. Ale s velkou rychlostí a snadností, se kterou můžeme dostat to co chceme, se vyvinul nový vzorec myšlení. Jsme od přírody netrpělivé bytosti. Bylo pro nás vždy těžké toužit po něčem, bez možnosti to získat. Technologie zvýrazňují tento dětinský aspekt našeho charakteru. Pomalé shromažďování poznatků se zdá být nudné. Učení by mělo být zábavné a snadné. Prostřednictvím internetu můžeme vytvořit rychlé povrchní vazby mezi jednotlivými tématy. Stále častěji dáváme přednost šířce poznatků před jejich hloubkou, možnosti přeskakovat z jednoho tématu na druhý před hlubším zkoumáním jádra věci a zjišťováním jak věci fungují.
Ztrácíme smysl pro zkoumání postupu. V takové atmosféře šarlatáni raší jako plevel. Nabízejí léta starý mýtus rychlé transformace - zkratku k moci, kráse a úspěchu - ve formě knih, CD, seminářů, starověkých "tajemstvích" které objevili. A najde se mnoho hlupáků, které vykořisťují.
Tento nový vzorec myšlení a učení nepřináší pokrok. Vytváří to jev, který budeme nazývat "zkrat". Abychom cokoliv dotáhli do konce, potřebujeme čas, soustředění a energii. Když jsou lidé roztržití - jejich mysl se neustále pohybuje mezi různými subjekty, je čím dál těžší soustředit se na něco hodiny či dokonce měsíce a roky. Pod tímto vlivem, má mysl tendenci "zkratovat"; není schopna pracovat až do konce činnosti. Chce se zaměřit na něco jiného, lákavějšího. A když soustředění poleví, je mnohem těžší dělat cokoliv dobře. Proto se čím dál častěji setkáváme s výrobky, které jsou šmejd s menším a menším důrazem na detail.
Pochopte, pravé tajemství mistrovství, leží v přijmutí ošklivé pravdy, že učení vyžaduje dlouhodobý proces, který zase vyžaduje naši trpělivost a schopnost tvrdě pracovat. Na první pohled to není tak sexy, ale tato pravda je založena na něčem skutečném a prastaré moudrosti, takže bude platit vždycky. Klíčem je úroveň vašich přání. Pokud opravdu toužíte po mistrovství, pak si tuto myšlenku zaryjte do své paměti: žádné zkratky neexistují. Nevěřte ničemu, co je rychlé a snadné. Vydržte první měsíce nudné, rutinní práce, máte přece cíl. Předejte tak "kraťasům" - víte o spoustě věcech, ale žádnou neovládáte. Nakonec musíte zvládnout sebe - svou netrpělivost, strach z nudy, potřebu neustálé akce a zábavy.
Efektivní využití času
Teď když chápeme důležitost pracovní morálky a času, který potřebujeme k dosažení našeho cíle, musíme umět náš čas co nejefektivněji využít. Abych zdůraznil tuto myšlenku, cituji Timothyho Ferrisse z jeho bestselleru o moderním podnikání, The 4-Hour Workweek ("4-Hodinový pracovní týden"):
Zde jsou dvě otřepané pravdy, které byste měli mít na paměti:
1. To, že něco nepodstatného děláte dobře, to nedělá důležitým.
2. To, že něco vyžaduje mnoho času, to nedělá důležitým.
Od teď si pamatujte: Co děláte, je mnohem více důležitější, než jak to děláte. Efektivita je důležitá, ale je zbytečná, pokud není uplatňovaná na správné činnosti.
Před čtyřmi roky mi jeden ekonom navždy změnil život. Stydím se, že jsem nikdy neměl příležitost pozvat ho na drink. Můj drahý Vilfredo zemřel před téměř 100 lety.
Vilfredo Pareto byl lstivý a kontroverzní ekonom/sociolog, který žil v letech 1848-1923. Vyučen technikem začal svoji rozmanitou kariéru jako vedoucí uhelných dolů a později uspěl Leon Walras jako předseda pro ekonomiku na univerzitě v Lausanne ve Švýcarsku. Jeho životním dílem byl, Cours d'economie politique, včetně tehdy málo prozkoumaného "zákona" o rozdělení příjmů, který po něm byl později pojmenován: "Pareto's Law (Paretův zákon)" nebo "Pareto Distribution (Paretovo rozdělení)," v poslední dekádě také často označovaný jako "Princip 80/20".
Matematického vzorce se vyžívá k prokázání velmi nerovného, ale předvídatelného rozdělení bohatství ve společnosti - 80% bohatství a příjmů bylo vyprodukováno a přivlastněno 20% populace. Také se využívá mimo ekonomiku. Vskutku ho můžeme naleznou téměř všude. Například 80% hrachu na Paretově zahradě vyrostlo z 20% lusků, které Pareto zasadil.
Paretův zákon může být shrnut takto: 80% výstupů je výsledkem 20% vkladů. Další možnosti, jak zákon formulovat v závislosti na kontextu:
80% následků pramení z 20% příčin.
80% výsledků pramení z 20% úsilí a času.
80% zisků společnosti vychází z 20% produktů a zákazníků.
80% zisků akciových trhů je realizováno pomocí 20% investorů a 20% individuálního portfolia.
10 tipů ke zlepšení hry
Přirozeně, nejvíce relevantní k vylepšení našich schopností v něčem tak časově náročném, jako je poker, je, že "80% výsledků vychází z 20% úsilí a času". Všechny tyto myšlenky se mi chvíli honily hlavou. Až WSOP skončí, chci je uvést do praxe tak důsledně, jak jen to bude možné. V důsledku toho, jsem zvažoval, jaké mám možnosti pro zlepšení vlastní hry, kterým bych se měl věnovat a jak bych se jim měl věnovat, abych co nejlépe využil svůj čas. Přišel jsem na deset různých způsobů jak vylepšit vlastní hru. Nejsou uvedeny v žádném konkrétním pořadí:
1. Hraní pokeru
2. Najmutí coache
3. Sledování výukových videí
4. Pročítání fór
5. Čtení knih
6. Čtení článků
7. Revize vlastní hand history
8. Revize HH ostatních
9. Rozebírání hand s přáteli/sledování jejich hry
10. Sledování pokeru v TV
- 1. Hraní pokeru: Samozřejmě nejdůležitější pro zlepšování se je samotné trénování svých schopností v praxi. Kolik času byste měli věnovat samotné hře v porovnání s jinými možnostmi, jak se zlepšit, závisí na mnoha faktorech. Například jaký potřebujete příjem (za předpokladu že už nějaký produkujete), kolik času jste ochotni hře věnovat, jaké máte povinnosti mimo poker atd. Zjišťuji, že jsem schopný věnovat pokeru maximální množství času vytvořením rutiny, protože pak se tento čas stane vyhrazeným pro poker a když mám na práci něco jiného, mohu to odložit, protože jsem si vytvořil jakousi duševní povinnost věnovat se pokeru. Také hledám způsob jak skloubit hraní s analyzováním hry; jakmile si nejsem v nějakém spotu jistý, zkopíruji si HH, abych se na něj mohl podívat později nebo ho postnout na fórum.
- 2. Najmutí coache: Najmutí coache je výborná a vysoce efektivní cesta ke zlepšení. Nevýhodou je cena, protože někteří trenéři si účtují $100-$500 za hodinu coachování. Zato vám však coach pomůže odhalit vaše leaky a může vám předat spoustu poznatků během krátké doby. Myslím, že kdybyste si chtěli najmout coache a mít lekce přes skype, je dobré zapisovat si poznámky a vysvětlivky. To proto, že hodina strávená s někým, kdo vám může předat tolik svých vědomostí, může vést k přehlcení vaší paměti. Není lehké si vše zapamatovat a umět toho v budoucnu využívat. Poznámky můžete později přezkoumávat a porozumět tak hlouběji tomu, co vám coach řekl.
- 3. Sledování výukových videí: Výuková videa považuji za jakousi "směsici". Plánuji v příštích šesti měsících shlédnout co možná nejvíce videí, ale než tak učiním, poptám se přátel, kteří hráči točí nejkvalitnější videa, abych neplýtval časem u neužitečných. Také je důležité poznat, kdo je výborný hráč, ale není schopen zároveň vše dobře vysvětlit ve videu. Pak je sledování takového videa neefektivní, protože se musíte zabývat spoustou možností, které nebyly zmíněny, aby jste pochopili hráčovo rozhodnutí.
- 4. Pročítání fór: Moje kariéra je úzce spjata s fórem 2+2, a děkuji všem lidem, kteří mi pomohli dosáhnout takové úrovně, na jaké teď hraji. Existuji efektivní i méně efektivní způsoby, jak fóra využívat. Pokud čtete post od uživatele, kterého neznáte, měli byste si ověřit jaké má výsledky a jestli má cenu věnovat pozornost jeho postům. Někteří uživatelé, ač jsou dlouhodobě losing, postují zdánlivě obsáhlé a sebevědomé příspěvky, které mohou vést k vaší desinformaci. Neříkám, že nemůžete brát v úvahu myšlenky losing a vyvíjejících se hráčů, ale pokud mi někdo radí, jak něco správně zahrát, rád bych věděl, že to funguje. Pokud cokoliv postujete, buďte slušní a respektujte ostatní uživatele. Když chcete někomu poradit, přemýšlejte, jak své myšlenky co nejlépe zformulovat tak, aby váš post nevypadal jako pouhé poučování, ale naopak rozvíjel diskuzi.
- 5. Čtení knih: Musím se přiznat, že nemám přehled v nově vydaných knihách o pokeru. V začátcích jsem přečetl každou knihu, která mi přišla pod ruku, a zatímco některé jsou stále relevantní, jiné jsou dnes již naprosto bezpředmětné. Kromě toho knížky mohou způsobit přehlcení informacemi, takže já doporučuji pročítat je a zároveň si vyznačovat klíčové úseky a poté si je zkusit zarýt do paměti. Například jednou z věcí, kterou chci udělat, je přepsat si optimální shoving a calling range z knihy Lee Nelson: Kill Everyone na kartičky. Potom si tyto kartičky budu pořád dokola procházet, dokud se mi tyto range nezaryjí do paměti, abych zmenšil počet variant, které musím během hry zvažovat a ušetřil čas při zadávání ranges do Pokerstove.
- 6. Čtení článků: Stejně jako u čtení knih i fór je důležité vědět, zda autor článku ví, o čem píše. Není to tak, že bych si myslel, že někdo, kdo nehraje poker tak dobře jako já, mě nemůže nic naučit. Ale když si mám vybrat z 50 článků a mám čas pouze na 10 z nich, raději se ujistím, že těch 10 bude od autorů, kteří jsou kombinací nejlepších hráčů a nejlepších pisatelů. Nesuďte kvalitu článku pouze podle kvality hráče, který ho napsal. Geniální hráč, který není schopen formulovat svoje myšlenky, jen těžko napíše užitečný článek.
- 7. Revize vlastní HH: Věřím, že revize vlastních hand je skvělá možnost, jak zlepšit svoji hru. Je velmi těžké najít nejlepší řešení během každé handy session a díky revizi najdete chyby, které jste udělali, a příště se jim můžete vyhnout. Problém revize vlastních hand je spotřeba času. Proto používejte programy jako Universal Hand History Replayer, který zvýrazňuje handy ve kterých jste vyhráli a ve kterých jste prohráli. Plýtváním drahocenného času sledováním, jak jste položili 94o v rané fázi turnaje, vám příliš nepomůže, i když myslím, že stojí za to, přehrát si každou handu turnaje, abyste si všimli meta-game detailů, kterých jste si v průběhu turnaje nevšimli a abyste se ujistili, že nehrajete příliš loose/tight preflop. Myslím, že nejlepší čas pro revizi hand je večer po odehrané session nebo pár dnů po ní, kdy máte vše ještě v živé paměti.
- 8. Revize HH ostatních: Revize HH ostatních hráčů je také výborná možnost jak se zlepšit, zvláště máte-li k dispozici HH dobrých hráčů. Někteří hráči si svou HH úzkostlivě brání, zatímco jiní, jako já, ji poskytnou po slušné prosbě v PM. Opět je důležité, přehrávat handy v programu který vám umožní přeskakovat zbytečné hands, i když přikládám větší důraz sledování těchto hand při revizi cizí HH, protože tak spíš objevíte něco, o čem jste dříve neuvažovali. Je jasné, že byste měli bedlivě sledovat hlavně mid-late fáze turnaje, protože early fáze je často ovlivněna multi-tablingem. Při sledování si všímejte věcí, které neděláte a pokud nechápete důvody hráčů k takové akci, zeptejte se přátel nebo handu postněte na fórum.
- 9. Rozebírání hand s přáteli/sledování jejich hry: Tahle metoda není pro všechny. Rozebírání hand s přáteli a sledování jejich hry je užitečné, když jsou vaši přátelé na přibližně stejné úrovni jako vy. Pokud byste svoje handy rozebírali s někým výrazně slabším, časem se prakticky ocitnete v pozici coache a pokud by jste naopak měli po ruce někoho výrazně lepšího, než jste vy sami, nepochopíte spoustu jeho myšlenek, protože nebudete mít dostatek zkušeností a znalostí, aby jste si je dali do kontextu. To se samozřejmě může změnit, s ohledem na rozebíranou hru. Často rozebírám handy se svými spolubydlícími KingDanen a Luckychewym, a když rozebíráme turnaje, jsme na přibližně stejné úrovni chápání, přestože to jsou lepší hráči než já. Avšak když je sleduji, jak hrají high stakes session, prakticky z toho nic nemám, protože jsem v cash games velmi nezkušený a proto kladu otázky ohledně akcí, které jsou mimo moji úroveň, aniž bych měl základní znalosti Musíte se umět plazit, než se naučíte chodit, a když se neumíte ani plazit, tak otázkami "Jak se chodí?" si nepomůžete.
- 10. Sledování pokeru v TV: Tuto metodu tréninku prakticky nepoužívám. Poker v TV téměř nesleduji, a když ano, tak pro zábavu. Handy, které vidíme v TV jsou jen ty nejzajímavější a uniká nám tak spousta hand, které mohli ovlivnit rozhodování hráčů. Někteří hráči dokonce využívají TV poker jako formu reklamy a a starají se o show, když hrají spoustu -EV spotů.
K maximální efektivitě je také důležité tyto možnosti skloubit. Revize vlastní/cizí HH s kamarádem, zatímco si oba děláte poznámky, to jsou hned dvě mouchy jednou ranou. Hledejte cesty jak tyto metody kombinovat a využívejte svůj čas naplno.
Závěr
Hodně jsem o těchto věcech přemýšlel a nakonec jsem vytvořil "rozvrh", který mi má pomoci ke zlepšení v příštích šesti měsících. Až WSOP skončí, začnu hrát opět online, ale v kratších sessions, abych mohl věnovat více času sledování videí, pracování s coachy v podobě mých spolubydlících a revize hand špičkových hráčů. Až tyto metody budou méně nezbytné, zaměřím se více na hru a revizi vlastních hand společně s coachingem a pokusím se dostat se výš v cash games i v turnajích. Jak byste si měli naplánovat váš "rozvrh" záleží na mnoha ohledech, ve kterých vám nemohu poradit. Snad si díky tomuto článku uvědomíte, že pokud budete tvrdě pracovat, můžete být tak dobří, jak chcete.
Grinděte, grinděte, grinděte a úspěch se dostaví.